O perníkové chaloupce

Psychologický výklad pohádky

  

 

Úvod:

Pohádky jsou v podstatě symbolickým vyjádřením procesů odehrávajících se v lidské duši. V životě člověka se začnou odehrávat když k tomu uzraje jeho čas a má k příslušnému vzorci chování a prožitkům psychické dispozice.

Pohádka o perníkové chaloupce je jednou z nejznámějších pohádek. Já jsem přesvědčen, že v sobě skrývá bohatou symboliku, jejímž základním tématem je zápas vědomé části osobnosti o své právo a chuť existovat. Tento zápas je sváděn se silami nevědomí, přesněji se silami destruktivními a touhou po smrti.

Při výkladu budu vycházet z toho, že postavy a věci obsažené v pohádce jsou v symbolické podobě vyjádřením našich vnitřních částí. A aby se to ještě zkomplikovalo, tak tyto části bývají projikovány do lidí a skutečností kolem nás. Pohádku uvedu ve zkrácené verzi.

  

 

Výklad pohádky:

 

   Jeníček s Mařenkou žijí v domečku u velikého lesa spolu s maminkou a tatínkem. Tatínek bere Jeníčka a Mařenku občas sebou do lesa, když jde kácet stromy. Jednou když jde obzvlášť daleko, tak děti  vezme také sebou. Maminka jim udělá svačinu a vyrazí.

   Jeníček a Mařenka jsou v této fázi vylíčeni jako děti, které jsou závislé na svých rodičích. Tuto skutečnost můžeme vzít doslovně, neboť poukazuje na mladého člověka, který se ještě psychicky neosamostatnil a je závislý na vedení vnější otcovké autority a emocionálně vyživován péčí rodiny - matky. V reálném životě to jsou tedy skuteční rodiče, ale může to být také autorita a péče společenského systému. Bydlí v domečku u lesa. Domeček patří rodičům. Pokud dům symbolizuje naši duši - místo kde můžeme spočinout, tak to že bydlíme v domě patřícím někomu jinému znamená, že jsme ještě nenašli svou vlastní duši. Les představuje něco neprobádaného, přírodního, něco co roste samo a existuje samo bez zásahu člověka. Symbolicky to jsou ty části nás samých, které prostě existují nezávisle na našem vědomí a které existovaly ještě před naším narozením. Je to naše nevědomí.

  

Když tatínek dojde hluboko do lesa, začne sekat dřevo a děti si zatím hrají. Zajdou ale příliš daleko od tatínka a ztratí se. Mezi tím se zešeří a Jeníček s Mařenkou zůstanou v lese sami. Začnou se bát a neví kudy kam. Proto Jeníček na popud Mařenky vyleze na vysoký smrk a zahlédne v dálce světýlko, za kterým se potom s Mařenkou vydají.

   V této fázi vidíme, že dochází k oddělení  a osamostatnění vědomého JÁ mladého člověka od autority a vedení představované otcem – společností, zvyklostmi, nekriticky přijatými konvencemi. Toto oddělení probíhá jaksi nedobrovolně - děti zabloudí. To je typické - kdo by také dobrovolně odcházel z péče a jistoty rodičů nebo společnosti, pokud mu toto prostředí skýtá veškeré pohodlí V reálném životě to znamená, že mladý člověk přestal uznávat pohled na svět, který přijal od svého okolí, ale zároveň ještě nenašel svůj vlastní. Vymanil se z vlivu vnějších autorit a bezpečí a tím ztratil pevnou půdu pod nohama. Octl se v neznámém světě, kde se musí spolehnou pouze sám na sebe. Zoufale se rozhlíží po směru, kterým by se vydal a kde by nalezl ztracené bezpečí.

Jeníček na popud Mařenky vyleze na smrk - symbol své sexuální energie a touhy (falus). S první sexuální zkušeností si mladý muž rozšíří rozhled.  Z výšky svého sexuálně exaltovaného vědomí pak zahlédne spásné světýlko, směr a naději z bezútěšné kosmické osamělosti a životní nejistoty. Světlo pro něj znamená jeho milostný vztah k Mařence, která je pro něj jediná blízká bytost po psychickém odloučení se od rodičů.

 

Po dlouhém bloudění v lese Jeníček s Mařenkou dojdou k chaloupce, která je celá z perníku. Ulomí si. Perník je velmi sladký a dobrý.  Vylezou na střechu a jedí.

Vztah Jana a Marie je nyní plný sladkých potěšení, rozkoší a dobrůtek. Citová blízkost, láska, krásná a přitažlivá těla mladých lidí, něžné doteky pomalu přerůstající v erotické prožitky… Otvírá se před nimi stav  dokonalé blaženosti, spočinutí, tepla a něhy… Perníková chaloupka je symbolem těchto krásných milostných prožitků. Z opojné chuti milostných hrátek velmi snadno zapomínají na to, že neví kudy kam ve svém životě, že neví kdo jsou a co chtějí. Pokud jsou na střeše, mají ještě nad svými prožitky nadhled. Neuvědomují si  zatím co se skrývá pod nimi.

 

V domku začne cosi chrastit a vyleze z něho škaredá babice. Jeníček  s Mařenkou se leknou, ale posléze se nechají nalákat dovnitř chaloupky na ještě sladší sladkosti. Babice je ale strčí do temného chlívku, kde je drží zavřené a vykrmuje je, aby si je poté upekla. Mařenku tajně láká, že když jí pomůže s vykrmováním Jeníčka, tak nebude muset být zavřená.

V záplavě něhy, lásky a erotiky začíná cosi chrastit a z hlubin sladkých sexuálních prožitků se vynořuje archetyp Velké Matky bohyně podsvětí Persefoné , ve své temné, destruktivní stránce. Tato síla mladé lidi stahuje z původně rovnocenné partnerské úrovně do psychicky incestního přenosového vztahu Věčného Mladíka a Velké Matky. V tomto silném archetypovém schématu jsou pak uvězněni.

Dívka-Matka je tolerantní, chápavá a vždy k dispozici aby vyhověla svému synovi Jeníčkovy který se stává čím dál náladovějším dítětem. Láska se stává temnou, vlastnickou, dětsky závislou, posedlou. A z pohledu Jeníčka eroticky neukojenou .

V této fázi vztahu je pro ženu velkým lákadlem ztotožnit se s archetypem čarodějnice - Temné Matky. Temná Matka jde proti přirozenému proudu života a z téměř dospělého muže dělá znovu dítě, aby ukojila svůj zvrácený mateřský chtíč. Za sladkou fasádou péče, něhy a předstírané tolerance se skrývá touha po moci a vlastnění muže-dítěte. Vrcholnou touhou Temné Matky je zničení vědomí a návrat narozeného života zpět do její dělohy.

Žena  v sobě může začít podporovat temné části - žárlivost, vlastnickost, začne vztah uzavírat před vnějšími vlivy a omezovat u sebe i partnera kontakty s jinými lidmi.  Muž se začne cítit omezován a stahován do temnot své vlastní duše, v kterých je ohroženo jeho vědomé JÁ. Může mít pocit, že  ztrácí sám sebe a v psychické temnotě  přichází o své mužství paralyzován rajským plynem. Je konfrontován se svou vlastní touhou po smrti ve formě návratu do lůna bohyně Velké Matky. Je postaven před dilema, jestli se postaví na stranu vědomého života, či se nechá pohltit nevědomím. Velká Matka ho láká  zpět do mateřského lůna, kde bylo teplíčko, tma, kde se o nic nemusel starat a neexistovalo ono chladné, oddělené a nepříjemné vědomé JÁ.

Cesta z lůna i do lůna je stejná. Z lůna na svět se dostal skrze vagínu a skrze vagínu se touží do lůna vrátit. Doslovně i symbolicky.

 

Babice zkouší, jestli už Jeníček dost ztloustnul tím, že ho chce říznout nožem do prstu. Jeníček ale vždy chytře nastaví kousek dřeva. Babice si myslí, že je ještě samá kost a dál ho vykrmuje.

Muž má v sobě dost zábran, aby podlehl. Chrání ho jeho pud sebezáchovy, který nastavuje babici dřívko místo prstu. Muž ve vztahu začne být vnitřně nepřítomný a  přestane ženě ukazovat své emoce (maso). Žena vnímá mužovo chování jako chladné a odtažité. Ze vztahu začne zbývat jen holá kostra (dřívko - kost).

V reakci na to začne žena zahrnovat muže ještě větší něhou, péčí a erotikou, což je z jeho strany vnímáno jako snaha po vlastnění a ovládání. Samozřejmě i mužova vnitřní čarodějnice má moc a on se snaží aby vztahu vrátil jeho původní radost, smysl a vřelost. Tím se paradoxně ještě více krmí perníčkem a čarodějnice se těší na pečínku.

Je zajímavé, že čarodějnice nevidí jak Jeníček ztloustnul a musí do něj řezat nožem. V této fázi je láska slepá a mladí lidé ve vztahu nevidí, že jsou něžnostmi a erotikou již úplně přesyceni. Přirozené ochlazení vztahu vnímají jako negativní, místo aby se pokusili získat znovu každý sám sebe. Žena si může ještě do muže říznout: "A máš mě vůbec ještě rád?" a muž odpoví: "Neptej se přece tak hloupě" a při tom jeho pocity křičí:"Nejradši bych Tě zabil ty potvoro!" Je ale těžké aby tyto pocity  ve svém omámení zaslechl, nelekl se jich a realizoval je tak, aby ženě neublížil.

 

Když nadejde čas, tak se čarodějnice rozhodne, že děti upeče. Vyvede je z chlívku ven do kuchyně, kde již čeká do ruda rozpálená pec. Nejdříve chce upéct Jeníčka.  "Sedni si Jeníčku na lopatu a podívej se do pece, budeme mít pečínku". Jeníček ale stále padá z lopaty a tak mu babice musí ukázat jak se na lopatě sedí. V tom okamžiku jí Jeníček strčí do rozžhavené pece a zavře dvířka. Čarodějnice začne řvát, ale za chvíli se upeče.

Situace již nazrála a nastává okamžik, kdy muž ani žena nemohou dále přehlížet, že s jejich vztahem je něco v nepořádku. Muž je vystaven tváří tvář temnotě ve svém nitru a musí zaujmout nějaký postoj. Pec je symbolem vagíny a lůna+ a muž se skrze vagínu ženy dívá do tváře smrti a destrukce vlastního vědomého JÁ. Stojí před rozhodnutím, zda své vědomí nechá zničit a nebo zda se s čarodějnicí popere. Jako při páření některých pavouků ukousne samička ve vrcholném okamžiku aktu samečkovi hlavu, tak je lákán obětovat své vědomí silám nevědomí a smrti ve vrcholné rozkoši. Je to boj o to, zda svou silou přemůže regresní touhy po mateřském lůnu a stavu blaženého nevědomí a zda dá přednost životu ve svém vědomém JÁ. V podstatě je to tvrdá zkouška jeho JÁ, rovnající se druhému zrození na psychické rovině.

Pro ženu je to zápas, zda v sobě upřednostní temné destruktivní části svého ženství a postaví se na stranu čarodějnice, či zda bude podporovat muže v jeho vědomé aktivitě. Muž jí totiž nevědomě nabízí svou projekcí moc nad ním.

Tyto vnitřní procesy se mohou odehrávat pouze v muži, aniž by v sobě žena rozvíjela temné sklony. Muž zápasí se svou vnitřní čarodějnicí, která je na ženu promítána. Pokud žena v sobě čarodějnici rozvíjí, děje se to většinou neuvědoměle a v dobré víře.

 

Mužův boj s čarodějnicí může probíhat různě. Při nejhorší variantě muž bojuje proti své skutečné partnerce, která se pod vlivem projekce stává netvorem, který ho chce ovládnout, zničit, uvěznit a zabít. Svou partnerku pak může začít bít, nevěda že vlastně zápasí s postavou ve svém nitru. Na vítězství touto metodou nemá samozřejmě šanci.

Další variantou je rozchod vztahu iniciovaný mužem. V tomto případě ale Jeníček upeče s čarodějnicí i Mařenku. Posléze si však nachází novou Mařenku a jak už to tak bývá, tak i s čarodějnicí.

Toto schéma se opakuje dokud  v sobě muž nenajde sílu svého vědomého JÁ, překonat regresní touhu po mateřském lůně a stavu nevědomé blaženosti. Musí najít sílu začlenit své sexuální prožitky a temnou, destruktivní část ženství do svého vědomého JÁ. Tím je čarodějnice přemožena a zničena silami, které sama rozpoutala. V podstatě jde o to, aby se muž naučil zacházet se svou destruktivní silou a aby tato síla sloužila jeho JÁ, místo aby jeho JÁ ničila.

 

Jeníček s Mařenkou se vydají domů. Doma se shledají s rodiči, kteří si už mysleli že jsou mrtví.

Zde je popisován návrat k běžnému životu bez emocionálních bitev. Vtah se vrací do konvenčních a "civilizovaných" kolejí. Mladí lidé se také vracejí k hodnotám, jež předtím pohřbily. Vracejí se však se silnějším vědomím JÁ a s poznáním temnot, které se skrývají v jejich nitru.

 

 

                                                                                  

Pokud Vás výklad zaujal nebo máte připomínky, neváhejte psát na pirus77@hotmail.com  Michal..